Jsem Danillo Lima, novinář s magisterským titulem v oboru komunikace, zabývající se výzkumem teorií latinskoamerické komunikace. Píšu hudební kritiku se zaměřením na brazilskou hudbu. Kritiku chápu méně jako hodnocení kvality a spíše jako k...ulturní interpretaci: rekonstrukci kontextů, mapování estetiky a pochopení toho, co dílo říká o současnosti.
Články a obsah budou publikovány na Substacku (substack.com/@danillolima) s delšími eseji a na Instagramu (@danillolimaexp) s kritickými karusely, průvodci a časovými osami. Na Instagramu mám 6 000 sledujících s průměrem 200 000 zhlédnutí měsíčně.
Můj obsah je publikován přibližně jednou esejí měsíčně na Substacku a dvěma až třemi karusely týdně na Instagramu. Typy a formáty článků jsou kritické eseje o albech, interpretech a scénách.
Umělci dostávají hloubkové kritické čtení, nikoli obecnou recenzi nebo hodnocení. V závislosti na díle se z toho může stát esej o Substacku, specializovaný karusel, zmínka v průvodcích a tematických seznamech nebo rozhovor. Umělec je vždy označen a uveden jako autor a materiál může použít k propagaci.
Žánry, nálady a charakteristiky, které hledám, jsou: MPB (brazilská populární hudba), samba, jazz, soul/funk, rap, periferní scény jako pisaeiro, brega, funk a experimentální elektronická hudba. Zajímám se také o latinskoamerickou hudbu, jazz, rock, prog, experimentální hudbu a pop, který riskuje formou. Hledám skladby s třením: nepravděpodobné směsi, textury, technická omezení transformovaná do jazyka (provizorní řešení jako estetika), melancholii a pocit zkázy a díla, která si představují budoucnost.
Není to můj obor: indie rock, metal, shoegaze a post-rock. Nemám zájem o věci, které zní jako Animal Collective, Godspeed You! Black Emperor nebo Opeth.
Moje vzdělání vychází z akademického výzkumu v oblasti latinskoamerické komunikace, který mi poskytuje teoretický základ pro interpretaci hudby jako součásti širší kulturní a mediální dynamiky. V poslední době jsem se zaměřil na kulturní kritiku a vyvinul jsem rozšířený projekt hudební kritiky, který chápe Brazílii jako laboratoř estetické invence a zachází s poslechem jako s gestem zpomalení ve věku algoritmů.